První
zmínka o regionu Náchod se
nachází již v Kosmově kronice, kdy v
blízkém Dobeníně proběhla roku 1068
volba pražského biskupa. Již v 11. a 12. století
existovala pravděpodobně v místě
dnešního náchodského
Starého Města strážní osada. Na
ostrohu nad údolím Metuje založil v polovině 13.
století Hron z rodu Načeraticů hrad a současně s
ním na jižním úpatí ostrohu
i město. Hrad byl postaven v místě, kde zemská
obchodní stezka vedoucí do Slezska
přechází z Čech do Kladska, a plnil
významnou obrannou roli proti vpádům
nepřátel. Raně gotický hrad sestával z
jediného nádvoří obehnaného
hradbami, v jehož jihozápadním rohu
stál obytný palác. Dominantou hradu
byla válcová obranná věž, tzv.
bergfrit. Ve 14. století byl areál hradu
obehnán dalším hradebním
pásem v rozsahu dnešního III.
nádvoří, navazujícím na
opevnění města, takže vznikl jednolitý
pevnostní celek spojující
šlechtické sídlo s městem ...
V roce 1321 získal
hrad český král Jan Lucemburský a v
letech 1325-1367 drželi panství páni z
Dubé. Roku 1414 koupili Náchod páni z
Kunštátu a Poděbrad avšak po celou
dobu husitských válek byl hrad v rukou husitů a
jeho osádka musela proto čelit útokům z
katolického Slezska. Roku 1437 hrad i s městem dobyl husita
Jan Kolda ze Žampachu, který odtud podnikal
výpravy do Čech i Slezska. Jiří z Poděbrad
vstoupil v držení svého
právoplatného dědictví až roku 1456,
kdy hrad dobyl. Významnými majiteli, jejichž
vláda na panství je spojena s
rozsáhlou stavební činností, byl rod
Smiřických, ve 2. polovině 16. století jeden z
nejbohatších v Čechách.
Středověký hrad byl v letech 1566-1614 přestavěn na
pohodlné renesanční sídlo. Upraven byl
starý palác a na jižní straně
přistavěno nové křídlo s
arkádovým ochozem ...
... posledním majitelem panství,
pocházejícím z české
šlechty, byl švagr velitele
císařských vojsk Albrechta z
Valdštejna Adam Erdman Trčka z Lípy. Adam
stál po Valdštejnově boku až do jeho smrti 25. 2.
1634, kdy byl spolu s ním zavražděn v Chebu.
Téhož roku přešel zámek i s
panstvím do rukou italského šlechtice
Ottavia Piccolomini de Arragona jako odměna od císaře
Ferdinanda II. za pomoc při odstranění Valdštejna
a jeho stoupenců. Úspěšný
válečník Ottavio byl za své služby
povýšen do hraběcího stavu a později
získal dědičný titul
říšského knížete, byl
také držitelem Řádu sv.
Štěpána Pisánského a
řádu Zlatého rouna. Ke konci
třicetileté války stál Ottavio v čele
císařských vojsk v Čechách. Rod
Piccolomini vlastnil panství až do roku 1783 a za jeho
vlády získal zámek v podstatě svou
dnešní architektonickou podobu ...
... v letech 1651-9 byl
vystavěn tzv. Piccolominský trakt s kaplí
Nanebevzetí Panny Marie na III.
nádvoří, který vyplnil celou jeho
západní a severní stranu.
Obranný ráz měl turion - patrová
dělová bašta podkovovitého tvaru.
Posledními stavebními akcemi rodu Piccolomini
byly tzv. úřednický trakt vystavěný v
letech 1729-30 pod vedením Antonína Bratha a
zámecká jízdárna roku 1744.
Během těchto přestaveb se renesanční zámek změnil
v rozsáhlý stavební komplex o pěti
nádvořích.
Roku 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda
Kuronský a Zaháňský, který
pozvedl úroveň zdejšího
kulturního života, mimo jiné na zámku
zřídil divadlo. Tehdejší
kupní smlouva uvádí na
zámku sedmdesát pokojů,
šestnáct kuchyní a tři
stáje pro 36 koní.
Nejstarší dcera vévody –
Kateřina Vilemína Zaháňská –
známá nám z Babičky B.
Němcové, obývala příležitostně kromě
náchodského rodového sídla
i zámek v nedalekých Ratibořicích. Od
roku 1840 do roku 1945 na panství hospodařili
členové rodu Schaumburg – Lippe.Roku 1842
panství zakoupil Jiří Vilém
Schaumburg-Lippe a tento německý rod na Náchodě
vládl až do konce 2. světové války.
21. 6. 1945 byl všechen majetek zkonfiskován a
přešel do správy státu.
Zámecké
interiéry uchovávají ojedinělou
kolekci cenných tapisérií. Jde o
součást série s výjevy
„Život na venkovském sídle“ a
cyklu tzv. „Pastorálií“.
Obrazová sbírka obsahuje kvalitní
portréty členů rodu Piccolominiů a soubor
barokních květinových
zátiší. V místnostech
druhého patra zámku s obnovenými
malovanými trámovými stropy budou
využity historické sbírkové fondy z
období 16. a 19. století a chystá se
rovněž zpřístupnění
interiérové instalace věnované
období Kuronských.
|