Lednice
je romantický novogotický zámek
zasazený do prostředí okrasných zahrad
a přírodních parků. Na počátku 13.
století na místě dnešního
zámku stála gotická tvrz.
Zámek nechal v 16. století vystavět Hartmann II.
z Lichtenštejna. Zámek byl postaven ve stylu
italských vil. Na počátku 17. století
na zámku proběhla přestavba pod vedením
Italského architekta Giovanniho Tencella.
V polovině 19.
století byl zámek novogoticky
upraven a tato
podoba mu vydržela dodnes.
Součástí
Lednického parku je i proslulý minaret,
který je nejstarší romantickou stavbou
Lednicko-valtického areálu. Postaven byl podle
projektu J.L. Hardtmutha v letech 1797-1802 v maurském slohu
(největší stavba tohoto druhu v
neislámských zemích).
Ceková výška je přes 60 metrů. Z
jednopatrové hranolové budovy v
přízemí prolomené 12
arkádami, vyrůstá
štíhlá věž, členěná třemi
ochozy a ukončená kamennou přilbou. V prvním
patře je osm vyhlídkových salónů ...
Legenda
o praotci Lichtenštejnů
Praotec
Lichtenštejnů, který žil před mnoha
stoletími, byl
chudý horník a celé dny v
podzemních
štolách doloval rudu. Byl to člověk
poctivý a
velmi pracovitý. Svou urputnou prací si
však
vydělal jen na skromné živobytí. Nikdy si
nestěžoval,
jenom doufal, že se mu snad povede lépe. Jednou zase kopal v
podzemí, když tu se mu zjevila víla. Vzala
horníka
za ruku a dovedla ho na samý konec dávno
opuštěné štoly. Jakmile se zastavila,
řekla: "Zde
kopej." a ...
zmizela ...
Jestli
Lichtenštejnům závidíte jejich
někdejší panství už při
procházce zahradou,
nedoporučujeme vstupovat do interiérů zámku.
Lednice je
majestátné, honosné sídlo -
přesně
takové si člověk představí při slovech:
„Za
devatero horami a devatero lesy stával kdysi
nádherný zámek…“
To, co při
prohlídce uvidíte, často není
původní
výbava. Podle historických
materiálů
„ neodpovídá
někdejšímu lesku “.
Jak
ten musel vypadat, to si asi
dokáže představit málokdo.
Při
prohlídce zámku těžko uvěříte, že
obdivujete
letní sídlo. Skutečně, tato
monstrózní
pohádková budova sloužila šlechtě jako
„chata“. Vyjížděli sem už zjara, ale na
podzim se
vraceli do pevného sídla ve Valticích.
Přesto si
tu nechali vybudovat topení, luxusní
umývárny, ložnice, jídelny a
taneční
sály. Lichtenštejni si potrpěli na své
umělecké sbírky a kde to šlo,
vystavovali trofeje
z cest po Africe a Asii. Z Minaretu si udělali
„sklep“ na
orientální předměty, to nejhezčí pak
trůnilo ve
vitrínách afrického a
čínského
pokoje.
Velká
část původního vybavení utrpěla v
závěru
druhé světové války a
následným
zásahem komunistického
zestátňování.
Lichtenštejnové popadli, co se dalo, už v roce
1943.
Nejkrásnější portréty,
cenné kousky
nábytku, šperkovnice a ozdoby skončily v
dalekém
Lichtenštejnsku. K našemu
potěšení se
pánům nevyplatilo tahat masivní
nábytek, řezat
schodiště nebo strhávat tapety. Tak dnes můžeme
obdivovat
krásné schodiště v knihovně,
vyřezané z
jediného stromu, i původní
čínské tapety s
motivy květin, ptáků a Číňanů,
zdobící zdi
čínského kabinetu.
Panstvo, obývající zámek po
novogotické rekonstrukci, žilo v neobvyklých
podmínkách. Usínalo v
historických
dřevěných postelích, stolovalo z
dobového
cínu a obklopovalo se uměleckými díly,
jimž cenu
určovala nejen kvalita, ale i stáří. Přesto měli
život na
svou dobu moderní, což dokazují
knížecí
koupelny. Šlechtičnám a princům sloužily
mramorové
vany, klozety a stoly s mycími soupravami. V
přízemí můžete vidět původní
ručníky a
flakónky na parfémy. A pokud se panstvu něco
nezdálo, stačilo tlesknout - osobní
služebné
bydlely hned za rohem a byly k dispozici čtyřiadvacet hodin denně.
|