Historie Kutné Hory je
nerozlučně spjata s dolováním
stříbrných rud. Zdejší
důlní revír
oplývající
nevšedním bohatstvím se postupně stal
jedním z největších zdrojů
stříbra středověké Evropy. Ve 12. st. byl založen
v Sedlci klášter na jehož
území byla objevena ložiska
stříbrných rud. Již koncem 13. st.
poskytovala Kutná Hora zhruba 1/3 evropské
produkce tohoto kovu. Posléze se stává
střediskem ražby pražských grošů,
které patřily k nejsilnějším
evropským měnám. Ve 13. st. vznikl
název původní hornické osady
Stará Kutna a vypukla zlatá horečka. Z
původní hornické osady vyrostlo bohaté
královské město opatřené
četnými výsadami. Díky
svému bohatství představovala Kutná
Hora druhé nejvýznamnější
město českého království.
Hlavnímu městu Praze konkurovala nejen na poli
hospodářském a politickém, ale i
kulturním.
Počátky
chrámu se ukrývají v
papežských listinách, bulách, jejichž
řada začíná povolením stavby v roce
1381 a končí r. 1403 uznáním jeho
postavení v duchovní správě jako
kostela farního. Stavební
práce začaly roku 1388 na ostrohu za městskými
hradbami s impozantním výhledem na
údolí říčky Vrchlice a
výchozy nejbohatšího
důlního pásma oselského na
místě, kde již dlouho stála kaple,
zasvěcená patronce horníků svaté
Barboře. Prvním stavitelem byl někdo z rodiny
Parléřů, ze které pocházel i architekt
chrámu sv. Víta, Petr, jehož syn Jan se roku 1389
v Kutné Hoře dokonce oženil. Jako stavební
materiál již v této době sloužil
kutnohorský pískovec z nedalekých
lomů. Husitské války stavbu na dlouhou dobu
přerušily a teprve v osmdesátých
letech 15. století zbohatnuvší
patriciát našel motivaci k
pokračování v díle, jež bylo
prozatím svěřeno místnímu
kameníkovi Hanušovi, který se nechal
vést parléřovskými projekty ...
...
nová kapitola historie chrámu
začíná příchodem jezuitů roku 1626. Ti
převzali proslulou katedrálu ve stavu značně
zchátralém s četnými
známkami nedodělků a válečných
útrap. Z barokních stavebních
zásahů je třeba zmínit chór a kapli
sv. Františka Xaverského. Obraz J. J. Heintsche
připomíná prvního misionáře
jezuitského řádu při aktu křtu
pohanského knížete v Indii. Oltář
Františka Xaverského pak dopInil ještě
oltář Ignáce z Loyoly v čele severní
lodi s monumentální nástěnnou malbou
Obrácení sv. Ignáce na hradě Loyola od
Jana Karla Kováře z r.1746. Vnější
vzhled chrámu změnila i sedlová střecha,
která nahradila původní stanovou, a pavlač,
spojující chrám s novou jezuitskou
kolejí. Po zrušení
jezuitského řádu připadla katedrála
sv. Barbory Státnímu
náboženskému fondu a postupně velmi
zchátrala. Chrám pro dnešní
dny zachránila restaurátorská akce, na
níž se podíleli
nejvýznamnější purističtí
stavitelé Lábler a Mocker, kteří
především obnovili stanovou střechu,
rozšířili chrám o jedno
klenební pole, jalovou zeď nahradili novogotickým
průčelím a zasáhli i do interiéru.
Zchátralé barokní varhany nahradil
nový nástroj z místní
varhanářské dílny J. Tučka.
Dominantní místo v interiéru zaujal
hlavní oltář vytvořený v letech
1901-1905 podle gotické archy, jejíž popis se
zachoval v Pamětech Jana Kořínka. Novogotickou opravu
umocňují také okna z dílny F. Urbana,
s náměty z české a kutnohorské
historie dodnes připomínající
mecenáše. Jedno z oken je dodnes
upomínkou návštěvy
Františka Josefa I. v Kutné Hoře v roce 1906 a
jeho daru chrámu.
|
|
|
|